Adrenalinum

Chuť mám na raftu sjet niagáru stát v antarktidě nahej já někdy jsem malinko ujetej, ujetej, ujetej A dát si volnej pád z oběžný dráhy bát se může někdo jinej já někdy jsem malinko ujetej, ujetej, ujetej Mám svou malou vášeň pár divnejch nápadů bez vážnejch důvodů říkaj že jsem blázen co já vím, mám jen svůj adrenalin Pro svou malou vášeň vzdám se všech nároků na rentu z úroků lítám jak ten blázen nemám s kým, mám jen svůj adrenalin Chci hrát ruletu s mým revolverem rvát se až mě klouby bolej já někdy jsem malinko ujetej, ujetej, ujetej A vzít ten blbej prsten do Mordoru rád jsem když mě ženský dusej já někdy jsem malinko ujetej, ujetej, ujetej Mám svou malou vášeň pár divnejch nápadů bez vážnejch důvodů říkaj že jsem blázen co já vím, mám jen svůj adrenalin Pro svou malou vášeň vzdám se všech nároků na rentu z úroků lítám jak ten blázen nemám s kým, mám jen svůj adrenalin (solo) ]Mám svou malou vášeň pár divnejch nápadů bez vážnejch důvodů říkaj že jsem blázen co já vím, mám jen svůj adrenalin Pro svou malou vášeň vzdám se všech nároků na rentu z úroků lítám jak ten blázen nemám s kým, mám jen svůj adrenalin

Submitted by Sexy Gargoyle — Apr 26, 2025

Sotva jsi odrostl všem dětskejm hrám tak ďábel války tě svádí od prsů matky jsi byl oderván chladnou zbraň do rukou dá ti Za pocit vlády už prodal jsi strach v žilách zkažená krev ti proudí tam nikdo neříká: "Jsi malej vrah" mrtvej je ten, kdo chtěl by tě soudit Skrýváš se, kde jen můry sklo lížou a s lebkou na křídlech krouží děláš jen, co jiní předepíšou dětský já obejmout touží Za pocit vlády už prodal jsi strach v žilách zkažená krev ti proudí tam nikdo neříká: "Jsi malej vrah" mrtvej je ten, kdo chtěl by tě soudit (Solo) V prázdných očích vidíš touhu vládnout zrádná duše krvácí vše, co seješ, sklidíš, vůli žádnou jen co dáš se navrací Za pocit vlády už prodal jsi strach v žilách zkažená krev ti proudí tam nikdo neříká: "Jsi malej vrah" mrtvej je ten, kdo chtěl by tě soudit Ten tajnej kód, co do mozku cejch vpálí důkladně pohltil všechen tvůj vzdor dávno jste nevinně na válku hráli dneska už zpívá ti nebeský chór

Submitted by Sexy Gargoyle — Apr 26, 2025

Bráníš se myšlenkám mít duši na prodej, blázníš, chceš mít jen kam dál mířit, už to vzdej! Léháš ve výčitkách, chceš hrát si? No tak hrej! Splétáš si po nitkách svou oběť za trofej. Bráníš se mít vlastní názor, dávno netušíš, koho vlastně vzýváš za vzor, sám se udusíš. Důvodným námitkám tu hroby vykopej, tím vložíš ke kytkám svou vlastní epopej. Strach se šíří jako nádor, lék je dětský smích, v rukou svíráš detonátor ze slov vyčichlých. Na tak už vstávej! Správnou chvíli, už svou vizi začít žít, ty odkládáš. Černobílý svět teď barvou zlít už nezvládáš. Vstříc dalším tajenkám bys rád, jen neznáš děj, tak v Říši divů Alenkám lžeš jako čaroděj. Dávno všem milenkám jsi k smíchu, sám se ptej, proč vtíráš se k dívenkám a čekáš předprodej? Ztrácíš sílu slýchat zápor, pláč Tě vyděsí. Cítíš se jak reformátor, než ho pověsí. No tak vstávej! Správnou chvíli, už svou vizi začít žít, ty odkládáš. Černobílý svět teď barvou zlít už nezvládáš. Jak dávno je to, kdys dýchal za svá snění? I v temnotách jsi věřil v rozednění. Jen už jsi vzdal ten boj, že se svět změní. (Solo) Správnou chvíli, už svou vizi začít žít, ty odkládáš. Černobílý svět teď barvou zlít už nezvládáš. Správnou chvíli, už svou vizi začít žít, ty odkládáš. Černobílý svět teď barvou zlít už nezvládáš.

Submitted by The Void — Apr 26, 2025

Procesí žhnoucích pochodní bylo mi v patách, už je to pár let, studenej pot stékal po spáncích, když jsem se v prošoupanejch botách dával na útěk. Ale oni stejně už mě lapili do ostnatejch drátů a dřevěnou palicí přetáhli mi hřbet než s provazem zakouslým dovedli mě před porotu kde bez soudu zazněl jejich rozsudek. "Chyťte ho, zmetka, že se rouhal, na ohnivou hranici s ním", křičela moje vlastní matka. a tak jsem zdrhal, co jinýho může dělat odpadlík? Ale oni stejně už mě lapili do ostnatejch drátů a dřevěnou palicí přetáhli mi hřbet než s provazem zakouslým dovedli mě před porotu kde bez soudu zazněl jejich rozsudek. (solo) Ale oni stejně už mě lapili do ostnatejch drátů a dřevěnou palicí přetáhli mi hřbet než s provazem zakouslým dovedli mě před porotu kde bez soudu zazněl jejich rozsudek. Stejně už mě lapili do ostnatejch drátů a dřevěnou palicí přetáhli mi hřbet než s provazem zakouslým dovedli mě před porotu kde bez soudu zazněl jejich rozsudek.

Submitted by VladTheImpaler666 — Apr 26, 2025

Jsou dny, kdy bez ustání před tebou utíkám. Proč jindy k uzoufání až touhou umírám? Jsi jako zhoubná nemoc v mý hlavě zažraná, já jako osmá velmoc v područí tyrana. Vsázíš, že všechno nám projde, mizíš, když pláchnout není kam. Já vím - na mí slova dojde, slyšíš? I když nic neříkám. Teď hraj si na nevinnou, já mizím, mosty pálím, bloudím tu mlhovinou a tvůj svět neoddálím. Jed háďat proudí žilou, promiň, já nepochválím být tvojí polovinou s tím jedem neustálým. Vsázíš, že všechno nám projde, mizíš, když pláchnout není kam. Já vím - na mí slova dojde, slyšíš? I když nic neříkám. (solo) Černá a bílá smyčka se svírá, kyvadlo dávno jámu rozevírá. Vsázíš, že všechno nám projde, mizíš, když pláchnout není kam. Já vím - na mí slova dojde, slyšíš? I když nic neříkám. Vsázíš, že všechno nám projde, mizíš. I když nic neříkám.

Submitted by Warbringer — Apr 26, 2025

Bezpečnej úkryt tátovejch dlaní přešťastný úsměvy z rodinnejch alb. Když zmizí ruka, která má chránit, bezmocnou princeznu rozsápe dráp! Kde byl tvůj táta, když vraždili anděla? Rvali mu křídla a lámali vaz? Koho dnes zajímá, žes to tak nechtěla? Tvý jizvy nezcelí slzy a čas! Vidíš ji? Hoří! Touží hořet, nikdy vyhasnout! Vidíš ji? Letí! Duše září bílým plamenem! Vidíš ji? Hoří! Touží letět, nikdy nepadnout! Vidíš ji? Letí! Z rudýho popela andělských křídel, odlitý svědomí tvrdý jak pěst Musela zemřít, aby zas povstala, princezna s erbem krvavých hvězd. Tančí v ohni s pravdou na špičce jazyka, touží jen hořet, nikdy vyhasnout, malá a ztracená tátova holčička, chce jenom letět, nikdy nepadnout! Vidíš ji? Hoří! Touží hořet, nikdy vyhasnout! Vidíš ji? Letí! Duše září bílým plamenem! Vidíš ji? Hoří! Touží letět, nikdy nepadnout! Vidíš ji? Letí! Duše září, už není kamenem! Černá princezna, panenka na hraní, tátova holčička, oba jsou bezbranní. Černá princezna, panenka na hraní, tátova holčička, oba jsou bezbranní. Vidíš ji? Hoří! Touží hořet, nikdy vyhasnout! Vidíš ji? Letí! Duše září bílým plamenem! Vidíš ji? Hoří! Touží letět, nikdy nepadnout! Vidíš ji? Letí!

Submitted by Finntroll — Apr 26, 2025

S jednou krabicí celej život svůj, v knize jenom tečka na konci věty k tomu, před zrcadlící křivou stěnou stůj. Kam směřuješ teď a proč? Kam patříš, komu? Změť citů a bolu, tak jako leporelo, pak trochu alkoholu, aby to nebolelo. Zůstal sám, bloudí v prapodivným světě, nevidí proč má dědictví pouhý s lebkou na vinětě, nevinný a sám. Dveřma prásknout, nikdy neotevřít, tak jak vlče zůstat sám sobě pánem domu, ucpat uši tmou, všemu neuvěřit, když by říkal tvůj strach: "Znám", tak vzepři se tomu Změť citů a bolu, tak jako leporelo, pak trochu alkoholu, aby to nebolelo. Zůstal sám, bloudí v prapodivným světě, nevidí proč má dědictví pouhý s lebkou na vinětě, nevinný a sám. Sedni k nám, příteli cizí, na pár chvil buď náš host, sedni k nám, přízraky zmizí, na pár chvil, jen dnešní noc. Změť citů a bolu, tak jako leporelo, pak trochu alkoholu, aby to nebolelo. Zůstal sám, bloudí v prapodivným světě, nevidí proč má dědictví pouhý s lebkou na vinětě, nevinný a sám. Zůstal sám, bloudí v prapodivným světě, nevidí proč má dědictví pouhý s lebkou na vinětě, nevinný a sám.

Submitted by Corpse Defiler — Apr 26, 2025

Stát stoprvní v řadě? Vážně koho baví končit na hromadě, kde smích se nedostaví? Chtít se vzepřít vadě, ty sám a všichni štvaví, líp vypadat mladě, než doufat, že tě spraví! Ztrácíš se v ideálu, zdá se, že to nemusíš snést. Vzdálíš se od normálu, dál se nechceš nechat jen vést, vybral sis nejlepší z cest! A i když cesta se stáčí, nesmíš se nechat z ní svést. Ať klidně v mezích Tě vláčí, všechno, co máš, je tvá čest! Útočí tmou a parazití na tvoji show všichni důležití. Podepíšou tvůj ortel bytí, do formy Tě štvou za úsměv skrytí. Výhrou v první sadě je znát, kdo jsou "ti praví", zůstat v protikladě, když můžou padat hlavy. Víra proti zradě zřídka výhru slaví, tak stůj na štěstí v řadě, než víc se neunaví! Mít nohu na pedálu, dál k podlaze - málem se vznést, fádnímu tribunálu sám ukázat vztyčenou pěst. Vybral sis nejlepší z cest! A i když cesta se stáčí, nesmíš se nechat z ní svést. Ať klidně v mezích tě vláčí, všechno, co máš, je tvá čest! Útočí tmou a parazití na tvojí show všichni důležití. Podepíšou tvůj ortel bytí, do formy tě štvou za úsměv skrytí. (Solo) Útočí tmou a parazití na tvojí show všichni důležití. Podepíšou tvůj ortel bytí, do formy tě štvou za úsměv skrytí. A i když cesta se stáčí, nesmíš se nechat z ní svést. Ať klidně v mezích tě vláčí, všechno, co máš, je tvá čest!

Submitted by The Void — Apr 26, 2025

Vplouvá s kormidlem cínovým koráb bez plachet, co za nocí hvězdám půjčuje svou zář. Bloumá v řetězech stříbrných tulák vesmírem, co nemá cíl, v krajkách měsíců má stráž. Skrývá spojení v Blížencích, světlem vybledlým pak zrcadlí v cestách vzdálených svou tvář. Nebýt osudem svázaný, tichým obzorem trochu se vznýst, k branám úplňků jít snáz. Na síle záleží, prolomit hráz, pozemských zátěží mám se vzdát. Na síle záleží, prolomit hráz, pozemských zátěží mám se vzdát. (Solo) Sám se ztrácí než se objeví jednosměrných cest souznění, o lepším zítřku dál sní. Bloudí dálkou, nepoleví, ve svých útrobách s nadějí touží najít úsvit nových dní. Na síle záleží, prolomit hráz, pozemských zátěží mám se vzdát. Na síle záleží, prolomit hráz, pozemských zátěží mám se vzdát. Na síle záleží, prolomit hráz, pozemských zátěží mám se vzdát. Na síle záleží, prolomit hráz, pozemských zátěží mám se vzdát.

Submitted by VladTheImpaler666 — Apr 26, 2025

Lásko jak se cítíš, smířlivě se ptám a pohled ke mě střílíš odpovědi nečekám lásko kam tím míříš, na smrt přísahám vážně už je příliš další nic, co slýchávám Dál prázdně lžou tajemství odrostou Otočí ruletou, vsázím sám, pryč s tou hrou Lásko proč zas šílíš sám se zpovídám nemám nic co říct když když zlou odpověď ti dám lásko fakt se mýlíš slova nehledám víš když z ticha šílíš sbírám sílu pojďme dál Dál prázdně lžou tajemství odrostou Otočí ruletou, vsázím sám, pryč s tou hrou Vážně chci se smát tvým žertům ty se vysmíváš navzdory mým argumentům pravda vyjde dráž posíláš mě ke všem čertům a možná všechny znáš když se pravda blíží ke rtům do kolen ji sraz Vstřícná, všem mým konkurentům slova ohíbáš chtěl jsem přístup ke tvým světům heslo ukrýváš posíláš mě ke všem čertům a možná všechny znáš když se pravda blíží ke rtům do kolen ji sraz Vážně chci se smát tvým žertům ty se vysmíváš navzdory mým argumentům pravda vyjde dráž posíláš mě ke všem čertům a možná všechny znáš když se pravda blíží ke rtům do kolen ji sraz Vstřícná, všem mým konkurentům slova ohíbáš chtěl jsem přístup ke tvým světům heslo ukrýváš posíláš mě ke všem čertům a možná všechny znáš když se pravda blíží ke rtům do kolen ji sraz

Submitted by NecroLord — Apr 26, 2025

Kolikrát jsi zkoušel najít v sobě sílu, co tě drží děj se co děj? Kolikrát sis v duchu přeříznul žílu? Směj se, směj se, směj se, směj se, směj! Tisíckrát měl si důvod to vzdát tisíckrát musel bez trumfů hrát tisíckrát zkoušel jsi vstát tisíckrát omlouval jsi svůj zkrat tisíckrát měl jsi důvod to vzdát tisíckrát musel bez trumfů hrát tisíckrát zkoušel jsi vstát už víš, jak brát, na svejch nohou stát Kolikrát jsi utápěl sám sebe v drilu? Tohle raději nepočítej! Kolikrát jsi měl chuť je bít bez rozdílu, ty co krásně zněj, záviděj? Kolikrát jsi cítil ten mráz v týlu? Kov na spánku určoval děj. Kolikrát jsi krví dal styl veledílu? Směj se, směj se, směj se, směj se, směj! Tisíckrát měl si důvod to vzdát tisíckrát musel bez trumfů hrát tisíckrát zkoušel jsi vstát tisíckrát omlouval jsi svůj zkrat tisíckrát měl jsi důvod to vzdát tisíckrát musel bez trumfů hrát tisíckrát zkoušel jsi vstát už víš, jak brát, na svejch nohou stát Tisíckrát měl si důvod to vzdát tisíckrát musel bez trumfů hrát tisíckrát zkoušel jsi vstát tisíckrát omlouval jsi svůj zkrat tisíckrát měl jsi důvod to vzdát tisíckrát musel bez trumfů hrát tisíckrát zkoušel jsi vstát už víš, jak brát...

Submitted by Celtic Frost — Apr 26, 2025

Ztrácíš se v žáru, to já jsem Tvůj soud, já jsem klíč od Tvých pout, soudím bez taláru ty, co chtějí odmítnout! Znáš jádro sváru, já žhavě chtěl kout, teď křič, než jak troud tu shoříš bez poháru, tak bolí klopýtnout! Znám temná zákoutí, kde se mísí pravda s lží, kde za drobných pár Ti šašek i král ze slin jed osuší. Já znám temná zákoutí, kde Tě vzkřísí, zrak zamlží a za drobných pár pošlou do spirál jejich pravd a retuší. Ztrácíš se v žáru, podívej - dým už stoupám Ty s ním, nečekej na fanfáru, když lháři hrají prim! Spoutána u stožáru, sama jak stín, Ty hloupá, Tvůj klín Tě vhání do mých spárů, Tvé "ne" - nejhorší z vin! Znám temná zákoutí, kde se mísí pravda s lží, kde za drobných pár Ti šašek i král ze slin jed osuší. Já znám temná zákoutí, kde Tě vzkřísí, zrak zamlží a za za drobných pár pošlou do spirál jejich pravd a retuší. Tichem se ptáš, nic neříkáš, výčitky vzdálený. Tichem se ptáš, nenaříkáš, Tvý sny jsou spálený. (Solo) Znám temná zákoutí, kde se mísí pravda s lží, kde za drobných pár Ti šašek i král ze slin jed osuší. Já znám temná zákoutí, kde Tě vzkřísí, zrak zamlží a za drobných pár pošlou do spirál jejich pravd a retuší. Znám temná zákoutí, kde se mísí pravda s lží, kde za drobných pár Ti šašek i král ze slin jed osuší. Já znám temná zákoutí, kde Tě vzkřísí, zrak zamlží a za drobných pár pošlou do spirál jejich pravd a retuší.

Submitted by The Void — Apr 26, 2025

Roky se toulám světem, chodím sem a tam A každý strom či kámen pocítil mou dlaň. Chci najít to, co možná není, nevím sám. Jen nepatrnou radu kdo mi dá, se ptám? Proč nestačí mi málo? Proč chci mít mnohem, mnohem víc? Tak bloudím zemí dál, pojď se mnou Já hledám svatý grál, dnem i tmou Až najdem věků chrám, pod horou Snad zjistím, že tě mám, že mám tě souzenou. Už je to dávno co jsem prošel světa kraj Jen zrnka písku v kapsách možná pravdu znaj A boty u dveří si tiše vzpomínaj Na cestu, kterou mnozí ve snech prožívaj Proč nestačí mi málo? Proč chci mít mnohem, mnohem víc? Tak bloudím zemí dál, pojď se mnou Já hledám svatý grál, dnem i tmou Až najdem věků chrám, pod horou Snad zjistím, že tě mám, že mám tě souzenou. (Solo) Tak bloudím zemí dál, pojď se mnou Já hledám svatý grál, dnem i tmou Až najdem věků chrám, pod horou Snad zjistím, že tě mám, že mám tě souzenou.

Submitted by NecroGod — Apr 26, 2025