Arakadabra

Dávno nemusím jásat v područí falešný slávy, to raděj vyhořím ruku svou ponořím do žhavý lávy. Vládu daní, hladovejch saní, v paži mám a k ledu dávám. Dlouhý čáry, noční báry vymetám, k obědu vstávám. Letím, padám, do žil bodám, alkohol, bílou sůl. Lehkým ženám přednost dávám, ruskou ruletu sázím. Volnej, mladej, blbej, šťastnej, prožít života půl. Bořit, ničit, zemí točit, kolik ještě mi schází dál? Spoutám sílu orlích perutí s mou touhou sám sobě vládnout, smích a nevinnost dětských tváří mít - - to je to, co mi schází. Láska otců snad nás donutí plout cestou trnitou dlouhou. Víra, povinnost jen sám sebou být, žít už bez velkých frází. Pekelná brána, krvavá rána, ledový polibek vnímám. Zrychlený dech, vzdálený břeh temný v dálce vídám. Falešný splín, ďáblův klín se kření, bouchají zátky. Zvrácený řád, Ikarův pád, už není cesty zpátky. Spoutám sílu orlích perutí s mou touhou sám sobě vládnout, smích a nevinnost dětských tváří mít - -to je to, co mi schází. Láska otců snad nás donutí plout cestou trnitou dlouhou. Víra, povinnost jen sám sebou být, žít už bez velkých frází. Spoutám sílu orlích perutí s mou touhou sám sobě vládnout, smích a nevinnost dětských tváří mít - - to je to, co mi schází. Láska otců snad nás donutí plout cestou trnitou dlouhou. Víra, povinnost jen sám sebou být, žít už bez velkých frází.

Submitted by Finntroll — Apr 26, 2025

Kam se víra ztrácí, z erbu písek sdírá starý znak. Bez zbraní vojáci, otupí jim smysly, zakalí zrak. Jestli máme jít do pekla, snad se tam dostanem dřív, šance nám prsty protekla, Dante předpověděl hřích. Peklo je prázdný, zdá se, ďábel je dávno mezi náma, jízdu rájem chtěl by zažít. Peklo je prázdný, zdá se, ďábel se hlásí o svý práva, přijde chráněn čestnou stráží. Až najednou půjde sotva říct co je rodný hlas, natož ani googlem nezdaří se najít nás. Potom svět náš nemůže bejt nikdy jako dřív, otoč zpět, když ti o kůži jde nikdy jako dřív. Peklo je prázdný, zdá se, ďábel je dávno mezi náma, jízdu rájem chtěl by zažít. Peklo je prázdný, zdá se, ďábel se hlásí o svý práva, přijde chráněn čestnou stráží. Uvidíš... Peklo je prázdný, zdá se, ďábel je dávno mezi náma, jízdu rájem chtěl by zažít. Peklo je prázdný, zdá se, ďábel se hlásí o svý práva, přijde chráněn čestnou stráží. Uvidíš...

Submitted by Nargaroth — Apr 26, 2025

Od dětství jsem jinej byl divný chutě měl, místo vodu naftu pil, olej popíjel. Od dětství jsem jinej byl, nechtěl se válet v posteli, silnicí jsem proháněl silný stroje z oceli. Brečíš, že tě nevnímám, že tě vůbec nemám rád, je to těžký, místo srdce mám dieselovej agregát. Nemusím jíst a nemusím spát, neumím cítit a nebudu lhát, je to těžký, místo srdce mám dieselovej agregát. Roky jdou jako splašený, já stále stejnej jsem, soudy ze mě nejsou nadšený, stojím proti všem. Roky jdou jako splašený, rychle mizí pod koly, stroje z kovu stvořený, žádný léta nebolí. Brečíš, že tě nevnímám, že tě vůbec nemám rád, je to těžký, místo srdce mám dieselovej agregát. Nemusím jíst a nemusím spát, neumím cítit a nebudu lhát, je to těžký, místo srdce mám dieselovej agregát. Dlouhý řady krásnejch dam doufaly, že snad mě jednou změní. Já se změnit nenechám, radši je zanechám jejich snění. Brečíš, že tě nevnímám, že tě vůbec nemám rád, je to těžký, místo srdce mám dieselovej agregát. Nemusím jíst a nemusím spát, neumím cítit a nebudu lhát, je to těžký, místo srdce mám dieselovej agregát. Brečíš, že tě nevnímám, že tě vůbec nemám rád, je to těžký, místo srdce mám dieselovej agregát. Nemusím jíst a nemusím spát, neumím cítit a nebudu lhát, je to těžký, místo srdce mám dieselovej agregát

Submitted by Corpse Defiler — Apr 26, 2025

O tisíc tupejch mozků denně zakopávám, jak stádo bloudí. Už se vidím, jak té lůze rozkazy dávám, jsou slepí, o pomoc loudí. Bída, chaos, anarchie, jednooký králem, supi už krouží. Zástup líných snobů tloustne, spokojí se s málem, když pije z krvavých louží. Poháněn vlastní vírou, vám hrana zvoní, políben hvězdnou sílou tu stojím. Přicházím já, povolán, kdo z vás je více? Pro vás tu tančím, nespoután, já jsem Král Slunce. S láskou lidu pokornému svou vizi dávám, ať řičí touhou. Bič a cukr povolávám, jsou svolní na cestu dlouhou. Poháněn vlastní vírou, vám hrana zvoní, políben hvězdnou sílou tu stojím. Přicházím já, povolán, kdo z vás je více? Pro vás tu tančím, nespoután, já jsem Král Slunce. Já jsem jediný, kdo vás tu spasí, jak démant zářím, nezhasínám, pro slávu svou zlatý meč tasím, jsem ďáblův švagr, nepopírám. Přicházím já, povolán, kdo z vás je více? Pro vás tu tančím, nespoután, já jsem Král Slunce. Přicházím já, povolán, kdo z vás je více? Pro vás tu tančím, nespoután, já jsem Král Slunce.

Submitted by Dahmers Fridge — Apr 26, 2025

Jak nenávidím kámen, teď nese tvoje jméno. Jak nenávidím růže, co ti na něj pokládám. Jak nenávidím slunce, co přineslo temný ráno. Jak nenávidím, že žiju, i když uvnitř umírám. Náš sen se najednou tvou sílou tajemnou rozplynul v prach. Proč se mi zdáš? Zbyl jenom strach, smutek a zášť. Náš sen se projednou tvou vášní jedinou proměnil v krach. Nemůžu spát, ty jsi svůj vrah natisíckrát. Ležím tu v klubíčku schoulenej na zemi, tichej pláč rozpustí masku i sníh. Třeba to zlý jenom náhodou zdá se mi, možná se otočím, zjistím, že sním. Neřeknu Sbohem - to drtí mý srdce, snad příliš bolí a zní napořád. Zašeptám trpce a vím, že se mýlíš nádherná vzpomínko na fotkách. Náš sen se najednou tvou sílou tajemnou rozplynul v prach. Proč se mi zdáš? Zbyl jenom strach, smutek a zášť. Náš sen se projednou tvou vášní jedinou proměnil v krach. Nemůžu spát, ty jsi svůj vrah natisíckrát.

Submitted by johnmansley — Apr 26, 2025

Říkej si, co chceš já to poberu, přefiltruju, vyhodnotím, rozeberu. Hlavně žádnou lež, tím si to poděláš, věř mi, žádná šance na důvěru. Jsem jak starej pes, toho zradíš jen jednou a podruhý už není. Kam myslíš, žes vlez, hlavu nestrkej tam, kde život se ti změní. Ooou, jsem jak starej pes. Ooou, jsem jak starej pes. Říkej si, co chceš, ty si snad myslíš, že poslouchám bedlivě, všechno ti žeru. Překročils tu mez, to je jen maličká skvrnka na tvým shnilým charakteru. Hlavně žádnej stres nebo praskne ti žilka a zbyde jen chvilka, vždyť víš. To se může stát, že až jednou padneš, pomoci se nedovoláš. Ooou, jsem jak starej pes. Ooou, jsem jak starej pes. Říkej si, co chceš já to poberu, přefiltruju, vyhodnotím, rozeberu. Hlavně žádnou lež, tím si to poděláš, věř mi, žádná šance na důvěru. Hlavně žádnej stres nebo praskne ti žilka a zbyde jen chvilka, vždyť víš. To se může stát, že až jednou padneš, pomoci se nedovoláš. Ooou, jsem jak starej pes. Ooou, jsem jak starej pes. Ooou, jsem jak starej pes. Ooou, jsem jak starej pes.

Submitted by Corpse Grinder — Apr 26, 2025

Vyděšenej, ty jsi podlomenej a dobře vychovanej, on je uraženej. Království z mramoru, předsudky bez mravů a král v plášti rudém oceněn za snahu. Poklekni na prahu, na mraky opilej vínem, nestálej ve vztahu, dereš se nahoru k lidem. Království z mramoru nádvoří bez davů král na místě chudém přeceněn za snahu. Stojí za úvahu, byl by na místě jiném, nemít tu povahu špatně se chovat k lidem. Vyděšenej, ty jsi podlomenej a dobře vychovanej, on je uraženej. Mezi mozkem a duší kladiva v myšlenkách buší. Vyděšenej, ty jsi podlomenej a dobře vychovanej, on je uraženej. Vyděšenej, ty jsi podlomenej a dobře vychovanej, on je uraženej.

Submitted by Immortal — Apr 26, 2025

V temné kobce sloužící vědám tajemným, kolem baňky kouřící těžký sladký dým. Pavouk fešným hávem skryl přístroj kouzelný, krucifix i pentagram, noci bezesný. Zlato mění v olověnej prach, zaříkadla, kouzla, čáry na stěnách. Bledou tvář mu halí dlouhej vlas, kousek z jeho kouzel dříme v každým z nás. Babský ucho, žabí hlen, černá magie, kdo ví co děd zmatený v rauši vypije. V dáli soví houkání a krkavců řev, k šílenství ho dohání - dá Medvědí krev. Zlato mění v olověnej prach, zaříkadla, kouzla, čáry na stěnách. Bledou tvář mu halí dlouhej vlas, kousek z jeho kouzel dříme v každým z nás. Už jen kousek, vím, věčné mládí vykouzlím, starcům nevrlým a zlým šanci dám. Cestu správnou znám, všechno potřebné už mám, malý krůček ke štěstí, to slovo však zapomínám. Zlato mění v olověnej prach, zaříkadla, kouzla, čáry na stěnách. Bledou tvář mu halí dlouhej vlas, kousek z jeho kouzel dříme v každým z nás. Zlato mění v olověnej prach, zaříkadla, kouzla, čáry na stěnách. Bledou tvář mu halí dlouhej vlas, kousek z jeho kouzel dříme v každým z nás.

Submitted by SerpentEve — Apr 26, 2025

Kdože nám to dává tajná znamení, možná jejich původ v hvězdách pramení, kdo tu tajný sabbat nocí pořádá, hrdá, pevná stébla k spánku ukládá. Není to snad místem dávných obětí, jež tu v klidu spali dávná století. A kdo splétá fámy s fakty do věnců, návštěvníci z kosmu či sbor šílenců. Znám místo v obilí, tam sny se v mýtech koupou a kompasy jsou opilý, znám místo v obilí, v těch tajemných a velkých kruzích s tebou chtěl bych spát. Kdo si to tu troufá kostky s časem hrát, možná jenom slaví letní slunovrat. Vezmu tě tam, kam jen vánek doletí, spočinout a zůstat v pevném objetí. Znám místo v obilí, tam sny se v mýtech koupou a kompasy jsou opilý, znám místo v obilí, v těch tajemných a velkých kruzích s tebou chtěl bych spát. Znám místo v obilí, tam sny se v mýtech koupou a kompasy jsou opilý, znám místo v obilí, v těch tajemných a velkých kruzích s tebou chtěl bych spát. Znám místo v obilí, tam sny se v mýtech koupou a kompasy jsou opilý, znám místo v obilí, v těch tajemných a velkých kruzích s tebou chtěl bych spát.

Submitted by VladTheImpaler666 — Apr 26, 2025

Stojíš jako vítěz, však dávno jsi tu sám, odjakživa oddáváš se dvojitým hrám. Známou tvář vždy schováš, jen nastrčíš klam, zmizíš zas a znova vstříc dvojitým hrám! V dálce křik sílí, kdo může, utíká. Ty zíráš, jak stoupá dým! Dál - ještě chvíli ty zpíváš do ticha ódu na hořící Řím. Obviníš "ty druhé", prý, že lidem lžou, přesně víš, co bude s tvojí dvojitou hrou! Sám bohatý duchem víš, že nezavřou bránu před tebou a tvojí dvojitou hrou! Tvůj plamen líže jak jazyk démonů a Řím už hoří devět dní! Vypálíš skrýše a vše bez pardonů, teď hoří tiše, devátý den - poslední! V dálce křik sílí, kdo může, utíká. Ty zíráš, jak stoupá dým! Dál - ještě chvíli ty zpíváš do ticha ódu na hořící Řím. Pak přijdou zvěsti, prý pravdu upíráš, nechápou, že jen touhle cestou jde se dát! Téměř bez bolesti nový věk otvíráš, svůj odkaz šíříš, navždy budou Tě znát! V dálce křik sílí, kdo může, utíká. Ty zíráš, jak stoupá dým! Dál - ještě chvíli ty zpíváš do ticha ódu na hořící Řím.

Submitted by Pestilence — Apr 26, 2025

Je ráno, stejný jako každej den, jen dneska probouzím se s divným pocitem, že někdo mě v noci tajně navštívil a z mýho těla vlastní "Já" mi odcizil. Jedním z nich, jsem jeden z nich, jedním z nich. Jsme stroj, jsme prázdný schránky těl, jsme těla bez duší, bez jasnejch pravidel. Jsme stroj, nemáme cíl a směr, jsme ty kdo netuší, že jim život odešel. Už chápu, tohle nebyl jen zlej sen, prázdnota bezmozků, už nejsem člověkem. Už nikdy nebudu stejnej jako dřív, tak jako nemrtví, já stal se jedním z nich Jedním z nich, jsem jeden z nich, jedním z nich. Jsme stroj, jsme prázdný schránky těl, jsme těla bez duší, bez jasnejch pravidel. Jsme stroj, nemáme cíl a směr, jsme ty kdo netuší, že jim život odešel. Je ámen s námi, potácím se ven, na ulicích stádo v davu, kompromisy jen. "Co nám všem brání" - láká vnitřní hlas, "nezůstávej sám sebou, staň se jedním z nás." Jsme stroj, jsme prázdný schránky těl, jsme těla bez duší, bez jasnejch pravidel. Jsme stroj, nemáme cíl a směr, jsme ty kdo netuší, že jim život odešel. Jsme stroj, jsme prázdný schránky těl, jsme těla bez duší, bez jasnejch pravidel. Jsme stroj, nemáme cíl a směr, jsme ty kdo netuší, že jim život odešel.

Submitted by NecroGod — Apr 26, 2025

Den jako noc, noc jako den, hlava mi puká, už je nepočítám. Tělo se mi bortí, prohnilej kmen, na ten boží dar už si nevzpomínám. V mých nocích slunce svítí, zákaz snění je tu dán. V tvých očích smutek cítím, hvězdy posté počítám. Že to jednou skončí, doufat jen smím, o milost prosím královnu snů. Krutý boj svádím, vše o čem sním, vyrvat se z otěží nekonečných dnů. V mých nocích slunce svítí, zákaz snění je tu dán. V tvých očích smutek cítím, hvězdy posté počítám. K ránu před svítáním, když noc končí, mám chuť jít a křičet do ticha. Dřív, než prozradím svá tajná přání, spánek mezi prsty uniká. Noc jako den, den jako noc, hlava mi puká, srdce vynechává. Tělo se mi bortí, už je toho moc, tenhle marnej boj dávno nevyhrávám. V mých nocích slunce svítí, zákaz snění je tu dán. V tvých očích smutek cítím, hvězdy posté počítám. K ránu před svítáním, když noc končí, mám chuť jít a křičet do ticha. Dřív, než prozradím svá tajná přání, spánek mezi prsty uniká. K ránu před svítáním, když noc končí, mám chuť jít a křičet do ticha. Dřív, než prozradím svá tajná přání, spánek mezi prsty uniká.

Submitted by Sexy Gargoyle — Apr 26, 2025

Big boss! On je hrdina, vítěz a kápo, nafouklá bublina, frajer oblíbenej. Big boss! Pig boss! Big boss! Bude to vteřina, kvér má za pasem a bude tu střílet, teď seš vyřízenej. Big boss! Pig boss! Na tváři škrobenej úsměv, z ničeho on vytvoří úspěch. S námahou jděte se bodnout, jemu všechno přinesou pod nos. Je zkrátka takovej hajzlík, kterej ví, kam hlavu má vrazit. Nikdy on nehrábnul rukou, vždyť z vás se prachy jen sypou. Nikdy ho nedostanou, je to zkrátka one man show, podívej se na něj, je to znát. Big boss! Pig boss! Ještě není koženej, zbytečnej a bezcennej, každej se mu teď už jenom zdá. Big boss! On je hrdina, vítěz a kápo, nafouklá bublina, frajer oblíbenej. Big boss! Pig boss! Na tváři škrobenej úsměv, z ničeho on vytvoří úspěch. S námahou jděte se bodnout, jemu všechno přinesou pod nos. Je zkrátka takovej hajzlík, kterej ví, kam hlavu má vrazit. Nikdy on nehrábnul rukou, vždyť z vás se prachy jen sypou. Nikdy ho nedostanou, je to zkrátka one man show, podívej se na něj, je to znát. Big boss! Pig boss! Ještě není koženej, zbytečnej a bezcennej, každej se mu teď už jenom zdá. One man show! Nikdy ho nedostanou, je to zkrátka one man show, podívej se na něj, ten se má. One man show! Ještě není koženej, aby věděl, že je nej, tahle jasná one man show je zlá.

Submitted by Morgoth — Apr 26, 2025

Já potkal jsem chlápka, co za život prošel skoro celej svět, prej něco hledá a světem se toulá už víc než dvacet let. Tak ptám se, co viděl, co všechno už zažil a co by ještě chtěl. On zvedl hlavu a zlomeným hlasem řek "chlapče poslouchej: Velkej je svět a cesty jsou dlouhý, všechny tě někam dovedou. Já po nich šel, stokrát jsem bloudil, a párkrát skončil na kolenou." Prej všude už byl a všechno už viděl, jen nic o co by stál, a tak pořád hledá nějakou cestu, po který by šel dál. Já myslel, že kecá a chce jen pár drobných, aby se zase sjel. On hlavu zvednul, podal mi ruku, řek "chlapče poslouchej: Velkej je svět a cesty jsou dlouhý, všechny tě někam dovedou. Já po nich šel, stokrát jsem bloudil, a párkrát skončil na kolenou." Nejsme na svejch cestách náhodou, bůhví kam nás všude zavedou. Jako ten chlápek, co se vydal za štěstím, někdy i rovný cesty maj svý rozcestí. "Velkej je svět a cesty jsou dlouhý, všechny tě někam dovedou. Já po nich šel, stokrát jsem bloudil, a párkrát skončil na kolenou. Velkej je svět a cesty jsou dlouhý, všechny tě někam dovedou. Já po nich šel, stokrát jsem bloudil, a párkrát skončil na kolenou."

Submitted by Infernal Flame — Apr 26, 2025

I když jsem na tom s vírou pěkně na štíru, nevadí mi kázat celýmu vesmíru. Ty máš dělat tohle, ty dělej támhleto, jestli neposlechneš, lidstvo budiž prokleto! Kazatel, kazatel, jsem váš kazatel, kazatel. Mám doktorát z egoismu, což dav ocení, a že dav je z lidí, na věci nic nemění. Stačí ruku pozvednout a mám vás u nohou, tohle už jsem zažil nejmíň stokrát na druhou. Kazatel, kazatel, jsem váš kazatel, kazatel. Jednou přijde někdo, kdo mě vystřídá, jen nemějte strach, on si vás pohlídá. Lidí jako já je řek' bych víc než dost, takže nezoufejte, máte skvělou budoucnost. Kazatel, kazatel, jsem váš kazatel, kazatel.

Submitted by BloodShrine — Apr 26, 2025

Svůj cíl mám, toulám se ulicí, být k tobě blíž. Zůstávám pod oknem, za kterým ty ještě spíš. Najednou nevím, co měl bych ti říct, k nohám tvým lehnout si chci a nic víc. Dlouhou mám cestu, jsem ztracený, bojím se vstát. Touhou hnán, o tobě zdá se mi, nechci to vzdát. Snad vítr utichne, usedne prach, v tvých vlasech utopím všechen svůj strach. Svůj cíl mám, toulám se ulicí, blízko tě mám. Zůstávám u dveří tvých, souboj nevyhrávám. Najednou nevím, co měl bych ti říct, k nohám tvým lehnout si chci a nic víc. Dlouhou mám cestu, jsem ztracený, bojím se vstát. Touhou hnán, o tobě zdá se mi, nechci to vzdát. V dlaních tvých bílých chci jak v knize číst, jak kocour v klíně tvém tiše si příst. Konečně vím, co musím ti říct: k nohám tvým lehnout chci a nic víc, k nohám tvým lehnout si chci a nic víc. Dlouhou mám cestu, jsem ztracený, bojím se vstát. Touhou hnán, o tobě zdá se mi, nechci to vzdát. Snad vítr utichne, usedne prach, v tvých vlasech utopím všechen svůj strach. Svůj cíl mám, toulám se ulicí, blízko tě mám. Zůstávám u dveří tvých, souboj nevyhrávám.

Submitted by Dahmers Fridge — Apr 26, 2025