Kanagom

Kdo ji zná Mizívá Když vejde Lepivá Holka prázdná Než jak jí Přezdívaj Líp nejde Než kanagom Hořlavá Odolná I stálá Nevnímá Když jí střásaj Únavná Nechtěná Jak spála Kanagom Nezvaná Do řečí Se vmísí S převahou Danou hloupejm Netrpí Nebrečí A my si Kanagom Z kůže loupem Dveřma vyletí Oknem ji tu máš Její řeči jsou jen Blá blá blá Je to prokletí Co s ní naděláš Když je z hlouposti tak Zlá zlá zlá Nechodí s nápisem Já jsem případ Neklepá, hned rovnou vchází Na známý lidi se přímo lípá Kanagom Ten kdo ji zná Mizívá, když vejde

Submitted by Iron_Wraith — Jun 14, 2026

Tůdle-nůdle, tůdle Spoutřebu máš větší než sám jumbo jet Než to éro tryskový Když krámy bereš ztečí, já tě táhnu zpět Předválčným úslovím Tůdle-nůdle, tůdle-nůdle, tůdle-nůdle Tůdle-nůdle, tůdle Já neudělám kasu ani žádnou z pošt Zbytečně mě přemlouváš Piju bez úžasu místo piva mošt Říkám při tom co už znáš Tůdle-nůdle, tůdle-nůdle, tůdle-nůdle Ty máš plný skříně šatů, já dva páry džín Že se třesu na vejplatu říkáš Od útěku do návratu žít jak hvězda z kin Mě to dráždí jak červená býka To víš, víš Tůdle-nůdle, tůdle Bylas' holka zdravá málem rocková Dneska ani omylem Neslouží ti hlava, prý se nechovám Prý jsem člověk bez cíle Tůdle-nůdle, tůdle-nůdle, tůdle-nůdle Ty máš plný skříně šatů, já dva páry džín Že se třesu na vejplatu říkáš Od útěku do návratu žít jak hvězda z kin Mě to dráždí jak červená býka Tůdle-nůdle, tůdle-nůdle, tůdle-nůdle...

Submitted by Iron_Wraith — Jun 14, 2026

Kdy už se najdem v ulicích, kdy má se to stát Z očí mám zas matnici a nemám se rád Proč se stávám hledáčkem, když nemačkám spoušť Z krásy, kterou nezmačknem, pak stává se poušť Možná, že mě zrovna právě míjíš Ano ty s tím chmýřím na své šíji Neboj se můj pohled nezabíjí Jsem sám, teď sám, sám jen sám Jak tě v té spoustě rozliším všech návleků šál Tak stojím tichý z nejtišších a čekám tě dál Možná, že mě zrovna právě míjíš Ano ty s tím chmýřím na své šíji Neboj se můj pohled nezabíjí Jsem sám, teď sám, sám jen sám, sám jen sám, zůstávám Na matnici oka nezasvítíš Já tvou blízkost v proudu dívek cítím Bezbranný jak mimozemšťan E. T Jsem sám, teď sám, sám jen sám, sám jen sám

Submitted by Iron_Wraith — Jun 14, 2026

Jsem tečnou co se v bodě lidí dotýká Někdy jen stojím jinkdy pospíchám Jsem občas trochu zloděj lidi odmykám Když do nich kouknu málem nedýchám Co je tam příběhů, krásně groteskních Co je tam snů a tmavých tůní I talent na něhu, vůle netesknit I křídla pro budoucí únik Jsem tečnou co je v bodě s lidmí spojená Mé oči, sluch a řeč jsou šperháky Tím stal se ze mě zloděj zatím bez jména Však nejsem zloděj jen tak nějaký Lidi odmykám klíčem souznění Má každý člověk jiný kód I když mi utíká, nic tím nezmění Vždyť někde máme stejný bod Tak se do lidí dívám rád Různé světy jsou tam Sám si říkávám, když jdu spát Co já jen v sobě mám Já našel v lidech závan snílka s géniem I moudrost vedle příštích nadobů Klíčem se víno stává, když si připijem Tak občas najdu prázdnou nádobu Rád lidi odmykám líčem souznění Má kdyždý člověk jiný kód I když mi unikáš, nic tím nezměníš Vždyť někde máme stejný bod Tak se do lidí dívám rád Různé světy jsou tam Sám si říkávám, když jdu spát Co já jen v sobě mám Tak se do lidí dívám rád Různé světy jsou tam Sám si říkávám, když jdu spát Co já jen v sobě mám

Submitted by Iron_Wraith — Jun 14, 2026

Jsem to já jak zamlada I když jinak teď vypadám Stále mám stisk buldočí K tomu pár vrásek u očí Názory jsem málo změnil Muziku mám rád Co jsem cenil Cením dál Už zřejmě napořád Jsem to já jak zamlada Stejné věci mě napadaj Když se dívky rozvlní Není co bych jim nesplnil V novinách čtu dobré zprávy Stále nejraděj Je to návyk od dětství Dnům dát spád a děj Rád plavu v záhadách Tak jako zamlada A stejně spoustu věcí nevím I když mě uchopí Smolný den za klopy Marně doufá, že se z něho zjevím Zjevím Jsem to já jak zamlada Stejně špatně se ovládám Když mi něco nesedí Dělám si službu medvědí Řeknu to, co právě cítím Potom zaplatím Tak se jevím Sobě sám Aspoň prozatím Rád plavu v záhadách Tak jako zamlada A stejně spoustu věcí nevím I když mě uchopí Smolný den za klopy Marně doufá, že se z něho zjevím Jsem to já jak zamlada Stejné věci mě napadaj Stále mám stisk buldočí K tomu pár vrásek u očí Názory jsem málo změnil Muziku mám rád Co jsem cenil Cením dál Už zřejmě napořád Svůj řád

Submitted by Iron_Wraith — Jun 14, 2026

Jeden stůl a jedna židle civí, číšník zívá Zkamněl a vidím, že se mi diví a že se dívá Měl bych jít, byl jsem bit, váhám zas, ztrácím čas Hamlet jsem a v dlaních mám svou lebku, v ní mi teď třaská Na ní mám tvůj výsměch, samolepku, v tahu je láska Měl bych jít, byl jsem bit, váhám zas, ztrácím čas Minus a plus, nevkus a vkus Je osud všech co váhaj Vím, že si kus, jen si mě dus Zvedra, šla si do teplíčka, před kavárnou čekal tě vůz Vůz, vůz, vůz... Jeden stůl a vedle židle pustá, ještě je teplá Číšník zív a vůbec nezakryl ústa, neřek mi neplať Měl bych jít, byl jsem bit, váhám zas, ztrácím čas Minus a plus, nevkus a vkus Je osud všech co váhaj Vím, že si kus, jen si mě dus Zvedra, šla si do teplíčka, před kavárnou čekal tě vůz Vůz, vůz, vůz... Jeden stůl a vedle židle pustá, ještě je teplá Číšník zív a vůbec nezakryl ústa, neřek mi neplať Měl bych jít, byl jsem bit, váhám zas, ztrácím čas Minus a plus, nevkus a vkus Je osud všech co váhaj Vím, že si kus, jen si mě dus Zvedla, šla si do teplíčka, před kavárnou čekal tě vůz Minus a plus, nevkus a vkus Je osud všech co váhaj Vím, že si kus, jen si mě dus Zvedla, šla si do teplíčka, před kavárnou čekal tě vůz Vůz, vůz, vůz...

Submitted by Iron_Wraith — Jun 14, 2026

Kdy už tam dojdu Je to dálka Je to krása Tak zdá se, že mě někdo zlomil A dva, že zě mě nadělal Je to tak napůl trochu omyl A přitom pravda necelá Já se půlil, krájel, půlil sám Půlil, krájel s vůlí Doběhnou co se chytit nedá Dík vůli jsem se předběh sám Já vlastně sebe pořád hledám A vím, že k sobě dluhy mám Tak se půlím, krájím, půlím sám Půlím, krájím s vůlí Tak se půlím, krájím, půlím sám Půlím, krájím s vůlí co mám

Submitted by Iron_Wraith — Jun 14, 2026

Když nezvaná přicházíš Má lásko s největším "L" Proč hledáš hned důkazy A ptáš se: "Koho's tu měl?!" Pak najdeš svůj vlastní vlas Někde na mém rameni Tak neplač, pak poznáš snáz Délku zbarvení Když na dveře zaškrábeš Máš lásko kočičí styl Já říkám: "Jsem rád že jdeš" Ty ptáš se: Kdo tady byl?" Své domněnky vyprávíš Vážně lásko bolí to Když na šálcích od kávy Hledáš rtěnku nesmytou Žárlíš Žárlíš Své domněnky vyprávíš Vážně lásko bolí to Když na šálcích od kávy Hledáš rtěnku nesmytou

Submitted by Iron_Wraith — Jun 14, 2026

Je to "dej", když voněj vejce na špeku Je to "dej", když není důvod k úleku Nejvíc "dej", když má koupel voní Avelou Je to lék na můj vztek i na tělo Že "nedej" střídá "dej" s tím se počítá Pak stejně koukám jako vrána Když "nedej" střídá "dej", když utéct není kam Tak zbývá úkryt jménem vana Je to "dej", když ránem voní zelňačka Není "dej", když mě budíš v natáčkách Není "dej", když si z rána chladná, kyselá Dnes jsem byl tvý jen má noc probdělá Že "nedej" střídá "dej" s tím se počítá Pak stejně koukám jako vrána Když "nedej" střídá "dej", když utéct není kam Ta houpačka je nám už daná Je to "dej", když den voní gulášem Není "dej", když se lidi nesnášej Je to "dej", když mě bereš svými mínusy Víc jen "dej" já se k stáru možná pokusím Že "nedej" střídá "dej" s tím už počítám Pak stejně koukám jako vrána Když "nedej" střídá "dej", pak utéct není kam Ta houpačka je nám už daná Je to "dej", je to "dej", je to "dej" Je to "dej", když mě bereš svými mínusy Víc jen "dej" já se k stáru možná pokusím

Submitted by Iron_Wraith — Jun 14, 2026

Nevím kolik z dané cesty já v nohou mám Strážný pohled mámy v zádech schází Dost jse pálil pýr i klestí Dým tedy známl Vím, že láska má i nádech zkázy Znám se líp a míň se chápu Známy přízrak dospělých Co je vůbec v nás, to se objeví Když nám život prsty popálí Co je vůbec v nás, čas nic nesleví Je nám v patách, když jsme pomalí Někdy umí být i uznalý, uznalý Co já věcí vzal a rozbil, víc než jsem chtěl Mnohý obraz žen mi v jednu splývá Měl jsem v ústech jed i hrozny, měl bohužel Strach, že umírám, když zblednu mívám Co je vůbec v nás, to se objeví Když nám život prsty popálí Co je vůbec v nás, čas nic nesleví Je nám v patách, když jsme pomalí Někdy umí být i uznalý, uznalý Znám se líp a míň se chápu Známý příznak dospělých Co je vůbec v nás, to se objeví Když nám život prsty popálí Co je vůbec v nás, čas nic nesleví Je nám v patách, když jsme pomalí Někdy umí být i uznalý, uznalý Co je vůbec v nás, to se objeví Když nám život prsty popálí Co je vůbec v nás, čas nic nesleví Je nám v patách, když jsme pomalí Někdy umí být i uznalý, uznalý i k nám

Submitted by Iron_Wraith — Jun 14, 2026