Prázdniny na Zemi
Tady ta planeta lidí S nejmodřejší oblohou Kdo její nádheru vidí Tomu už nechce se vrátit se Zpět na tu svou Dobrý den, jak se vám daří? Směšně tu po staru lžou Od dětství jsou všichni staří Kámen a skaliska bez vánku Písek a poušt Jako bych už někdy šel Po ulici zrcadel Kam jen pohlédnu, tam jsem já Jako bych už někdy jel Po dálnici z bílých skel Co se nestalo, tak se zdá. . . ! Tady ta planeta lidí S nejmodřejší oblohou Kdo její nádheru vidí Tom u už nechce se vrátit se Zpět na tu svou...
Submitted by Iron_Wraith — Jun 14, 2026
Na pustém pobřeží je moře bez viny Jak malý zbitý pes líže rány krajiny Ja pozdní lítost pár křídel zašumí A letí... Kupte si vzpomínky v tom krámku s vizemi Před deštěm vlaštovky přý letí při zemi To jsou jen pohádky pro radost milenců A děti... ... Pro všechny pokorné A ochočený čas Pro věčnost nevděčnou tu v nás Pro všechny pozorné A střípky něžných váz Když křídla rozpřáhnou A letí... Kra, odkud odletěli ptáci usíná Kraj, odkud odletěli ptáci vzpomíná Po moři běží černá vlna za vlnou Kraj, odkud odletěli ptáci pojednou Už není... už není... už není...
Submitted by Iron_Wraith — Jun 14, 2026
Dnes jsem seděl u pramene Vodu jako démant bral jsem do dlaní a pil V tom pramínek pod kamenem Jako malý zázrak si cestu na svět prorazil Chtěl bych všem zprávu dát Co všechno se tu může stát Že dnes jsem seděl u pramene Vodu jako démant bral jsem do dlaní a pil Náhle jen tak znenadání Přišla jedna dívka, krásná, až jsem tajil dech A docela bez zdráhání Sedla si do stínu, tam, co byl nejměkčí mech Chtěl bych všem zprávu dát Co všechno se tu může stát Že náhle, jen tak znenadání Přišla jedna dívka, krásná, až jsem tajil dech Všechno dosvědčí mi Modré nebe nad hlavou 3x Šli jsme spolu podel břehu Kde se voda ztrácí pod nánosem hrozných pěn Jako pod lavinou sněhu Zmizela ta dívka, já zůstal jako omráčen Chtěl bych jsem zprávu dát Co všechno se tu může stát Šli jsme spolu podel břehu Kde se voda ztácí pod nánosem hrozných pěn Všechno dosvědčí mi Modré nebe nad hlavou A kdo nevěří mi Co se všechno může stát Ten, kdo nevěří mi Ať nemůže klidně spát
Submitted by Iron_Wraith — Jun 14, 2026
Varování marných gest Obnažené žíly měst Nechoď dál! Podle zdejších zákonů Čti poselství neonů Nechoď dál! Zabloudíš pod zemí v ulicích Už tě nepustí nikdy zpátky Nechoď dál! Tady mlčí ptačí hlas Na nic už ti nezbyl čas Nechoď dál! Asfalt ten se nesplete Nevěř mu, že pokvete Nechoď dál! Nejvyšší superdóm z náručí Už tě nepustí nikdy zpátky Nechoď dál! Tak uteč dřív, dokud je čas Tak uteč dřív, dokud je čas V noci se mi příznačný sen zdál Že jsem na ceduli města křídou psal: Nechoď dál! Nechoď! Nechoď dál...!!!
Submitted by Iron_Wraith — Jun 14, 2026
Někdy ticho ve tvých očích voní A v něm zvonek ud veří sám zvoní A za dveřmi nikdo nečeká Pohled tvůj už nikdo nedohoní A jen v přítmí tvého vědomí Šeptá malý zbytek svědomí Byl tu strom... Strom... Strom... Někdy ticho ve tvých očích křičí Všechno mi tu patří, sám jsem ničí Jak jsem jenom mohl lépe žít Proč následky jsou zkázou všech svých příčin Nikdo z ničeho tě neviní Nic tvou cestu nestíní Ani strom... Strom... Strom...
Submitted by Iron_Wraith — Jun 14, 2026
Vzdálenosti mezi námi Po cestách, co prý končí za duhou Jdu po jedné straně cesty Marně chtěl bych přejít na druhou Na tu, na které mi rukou dáváš znamení A dělí nás jen proudy aut, jak kamení Jak hráz Vzdálenosti mezi námi Mezi slovy, mezi vzpomínkou Mezi dotyky a láskou Mezi nenávistí povinnou Mezi časem zdánlivým a časem, který zbyl Vzdálensoti mezi námi Věřte, že jsem žil Vzdálenosti mezi námi Někdo přece konec musí znát Země svlékne betonový Kabát civilizace jak had Na poslední chomáč trávy Položím svou dlaň A za všechny vzdálenosti Zaplatím tu daň I já...
Submitted by Iron_Wraith — Jun 14, 2026
Turistická senzace Za zdí vysokou Všichni do rezervace Jdou, jdou, jdou Rezervace motýlů S platnou vstupenkou Všichni v řadě za sebou Jdou, jdou, jdou Průvodce vám dá každému pláštík sterilní A zkontoluje vaše přezutí Nekuřte a nehlučte a nedávejte jíst Chráním je před vyhynutím V rezervaci motýlů S jednou květinou Pod modravou oblohou Umělou
Submitted by Iron_Wraith — Jun 14, 2026
Kolik tady znělo za tu dobu písní Kolik divných slůvek někdo k písním přisnil A když můj hlas nejlíp zněl To nic, to jen vzduch se chvěl... Proto do prstů ten starý nápěv vlít mi Vždycky jsem žil pouze obklopený rytmy A když můj nástroj nejlíp zněl To nic, to jen vzduch se chvěl... Přichází k nám za noci ten vánek Plný hříchů velkoměst A jeho nakažený dech je naše příští samota A dar a trest Cesta kolem kruhu jde odnikud nikam Větu: Mám tě rád - i já občas říkám I když můj hlas vážně zněl To nic, to jen vzduch se chvěl...
Submitted by Iron_Wraith — Jun 14, 2026
Tady ta planeta lidí Planeta nezvyklých krás Už nikdo je neuvidí Ještě, že stihli jsem alespoň poslední část Noci i dny stejně tmavé A v lidech se nevyznám Je to tu tak zajímavé Přesto jsem rád, že se vracíme tam zpátky k nám
Submitted by Iron_Wraith — Jun 14, 2026